“Plzeň na přelomu 20. a 21. století nebyla zrovna růžové místo. V Praze již začínalo nové tisíciletí, ale v Plzni ještě naplno doznívala divoká devadesátá léta. Otlučené činžáky, nonstop bary, herny, ohromná vietnamská tržiště a bazary. V Praze bylo mým kolegům hej, tam bílé límečky rozkrádaly bývalé státní podniky a třásly se na evropské fondy, ale tady v Plzni šlo všechno ještě postaru, špinavá kriminální galerka. U nás šlo o krk.” kpt. Milan Horký
Kdo byl Velký Karel, proč mučil bytný Richard se studentem Jakubem albánce v lese a jak nakonec dopadla brutální přestřelka na Skvrňanech? Jak mohla prorůst mafie až do nejvyšších řad policie a co s tím vším měl společného mafiánský kmotr Zima z Prahy?
Richard poklepal chlápkovi pistolí na rameno. "Je důležitý bejt chytrej, a dobrej. Ale nejdůležitější je mít štěstí. Tys evidentně neměl, kámo, ani jedno. A ještě ke všemu jsi švorcovej." Richard zahodil jeho peněženku na podlahu dodávky. "A černej. Už dlouho jsem nezastřelil takovýho nýmanda, jako jsi ty." úryvek z knihy
Vydejte se na cestu časem, podívejte se do reálných míst krvavých událostí popsaných v knize “Plachetnice z Božkova”. Překvapí, že mnohá najdete dodnes - například rozstřílenou dopravní značku v Houškově ulici nebo kulky zaryté do měkkých cihel Adamovy garáže.
“Musím přiznat, že jsem si tenhle výlet do doby nedávno minulé velmi užíval. Díky všemu tomu slangu, vulgarismům, reálnému uvažování i jednání postav, a především autentický situacím, mi vlastně ani nevadilo, že se dobré dvě třetiny knihy de facto nic moc nestane, prostě jen fascinovaně sledujeme jednu scénu za druhou. V poslední třetině kniha nabere po jisté události spád a pak už se začnou kupit mrtvoly.”
Richard Spitzer, Centrum Detektivky
Plachetnice z Božkova je thriller s kriminální zápletkou, hlavními představiteli jsou drsný kapitán Horký, který začíná mít pomalu víc problémů s vlastním životem než s kriminálními případy a vysokoškolský student Jakub, který se proti své vůli ve sledu událostí, pomalu, ale jistě, propadá do plzeňského podsvětí.
První polovina knihy rozvíjí postavy v drsných, sociálně autentických situacích plzeňského podsvětí, kdy často čtenář neví zda se zasmát či zatajit dech, rychlý a napínavý dějový spád nabírá kniha v druhé polovině, kdy vrcholí kriminální zápletka. A jestli nakonec dobro zvítězilo záleží i do jisté míry na úhlu čtenářova pohledu, protože hrdinové jsou často „hrdinové“ jen v uvozovkách.
Kniha je autentická, zejména co se týká situací, míst či mluveného slova s typickým plzeňským “přízvukem”. Vulgární výrazy nejsou v textu sami pro sebe a ani si na nic nehrají, nebylo možné psát jinak, než lidé doopravdy mluví. V příběhu zaznívá sociální kritika, která nešetří nikoho a přináší naturalistický obraz reálného života bez příkras. Příběh je unikátní tedy nejen spojením pohledů dvou naprosto rozdílných osob a prostředí (student tápající životem versus sarkasmem prosáklý kapitán kriminální policie), ale i přímou surovou autentičností pouliční Plzně.